Den bez elektřiny v New Yorku (v roce 2003)

        New York - označení ulic

        New York - betonová poušť

        New York - Stromy na mrakodrapu? Proč ne :)

        New York - oáza uprostřed betonové pouště

    New York je úžasné velkoměsto plné mrakodrapů, aut, obchodů a lidí. Když se díváte ulicemi (nebo širokými bulváry), vidíte pouze moderní svět, ale když ulicemi procházíte, může na vás najednou zpoza rohu vybafnout malá zahrádka. Takové místo najednou vypadá jako z jiného světa, nebo jako oáza uprostřed betonové pouště. V New Yorku je také největší řeka, kterou jsem kdy viděla. Všechno tam vypadá podobné tomu, co známe z domova, ale podvědomě cítíme rozdíl, protože vše je prostě obrovské.

    V tomto velkoměstě jsem strávila asi týden, ubytovaná na kolejích v areálu jedné New Yorské univerzity. Byla jsem tam na mezinárodním táboře pro zahraniční studenty, kde nás seznamovali s americkými zvyky. Vyzkoušeli jsme si, jak se hrají typické americké sporty, jako například baseball nebo americký fotbal, nebo co obnáší trénink roztleskávaček. Dostali jsme užitečné rady do života v USA – říkali nám, co je standardem v americké kultuře a co v jiných kulturách může být trochu odlišné: tričko se nosí pouze jeden den, používá se hodně deodorantu, dívčí nohy musí být oholené, ať se děje cokoliv… Musím říci, že se mi líbilo, že se o sebe v USA hodně starají i kluci – nosí slušivé oblečení (většinou košile; v té době frčely havajské motivy, které miluji) a pěkně voní.

    Poslední den mého pobytu v New Yorku byl velmi neobvyklý. Náhle nás překvapil výpadek proudu, který netrval pouze pár minut, ale několik dlouhých hodin. Nejdříve to nebylo úplně špatné, nevadilo nám, že z bezpečnostních důvodů nesmíme do žádné budovy. Jako jiné dny jsme soutěžili venku. Pak jsme dokonce dostali zmrzlinu zdarma, protože mrazáky v jídelně byly bez proudu příliš dlouho. To byla nejlepší část celého výpadku. Pak se ale začaly objevovat problémy: byla nám zima, byli jsme unavení a začalo se nám chtít na záchod. Poslední ze jmenovaných problémů byl nejhorší, protože jsme věděli, že svlékání se na veřejnosti je v USA trestný čin. S kamarádkou jsme se docela obávaly představy, že by nás mohli zatknout za čurání v parku. Nicméně jsme se odplížily na osamělé místo a potřebu vykonaly. Cítili jsme se ale skoro jako zločinci a řekly jsme si, že některé americké zákony jsou opravdu hloupé.

    Když elektřinu opět nahodili, zbyla nejhorší práce na naše vedoucí. Museli obvolávat letiště a zajistit nové letenky pro asi sto zahraničních studentů. Během dlouhého výpadku proudu totiž nefungovalo vůbec nic včetně letiště, takže potom byla všechna doprava v tomto velkoměstě značně hektická. I já jsem musela telefonovat – poprvé v anglickém jazyce. Bylo to docela těžké a moc se mi to nelíbilo, ale musela jsem zavolat své hostitelské rodině a říct, že přiletím v novém čase. Po několika telefonátech se pro mě volání v cizích jazycích stalo jednodušším, ale stále dávám přednost osobní komunikaci s cizinci.